Shrnutí
Internet věcí jsou zařízení, která měří okolí nebo na něj působí a posílají po síti drobné zprávy. Přinášejí pohodlí, ale i nové slabiny.
- IoT proti klasickému internetu: na druhém konci je zařízení, ne člověk; zprávy jsou drobné a časté; zařízení má málo výkonu a často běží na baterii.
- Typy zařízení: domácnost, nositelná elektronika, zdravotnictví, město, doprava, průmysl, zemědělství.
- Skladba: senzory měří, aktory konají, brána sbírá a posílá dál, cloud ukládá a vyhodnocuje, aplikace ukazuje výsledek.
- Zpráva bývá JSON s hodnotami a časovým razítkem, bez razítka nemá měření cenu.
- Komunikace je kompromis mezi dosahem, rychlostí a spotřebou: Wi-Fi, Bluetooth, Zigbee a Thread, NB-IoT, LoRaWAN.
- Cloud dává zařízením paměť a výpočetní výkon, ale dělá je závislými na výrobci.
- Chytrá domácnost stojí na pravidlech: spouštěč, podmínka, akce.
- Hodnota dat vzniká jejich sbíráním v čase; strojové učení v nich najde vzory chování.
- Hrozby: výchozí hesla, neaktualizovaný firmware, botnety. Každé zařízení je další vstup do sítě.
- Soukromí: u každého zařízení se ptáme, jaká data sbírá, kam je posílá, jestli se sběr dá vypnout a co se s daty stane, když výrobce skončí.
Umím?
- Vysvětlím, čím se IoT liší od klasického internetu.
- Ke každé oblasti použití uvedu příklad IoT zařízení.
- Rozliším senzor a aktor a najdu ve zprávě ze senzoru časové razítko.
- Popíšu cestu dat od čidla přes bránu a cloud k uživateli.
- Vyberu vhodnou komunikační technologii podle dosahu a spotřeby.
- Rozložím pravidlo chytré domácnosti na spouštěč, podmínku a akci.
- Najdu ve veřejném IoT API (Golemio, PID), jaká data nabízí a jak vznikají.
- Vyjmenuju tři typické bezpečnostní slabiny IoT zařízení.
- Projdu jedno zařízení podle kontrolního seznamu a odhadnu jeho riziko.