Lekce 1.2

DNS, domény a cz.nic

Jak se z názvu webu stane IP adresa, z čeho se skládá doménové jméno a jak zjistit síťové údaje vlastního počítače.

DHCP, MAC a veřejná IP

DNS řeší jména. Zbývá otázka, jak počítač vůbec přijde ke své vlastní IP adrese a jak se dostane ven z lokální sítě.

DHCP: adresa při připojení

Když se zařízení připojí k síti, dostane od serveru DHCP naráz balíček údajů: vlastní IP adresu, masku sítě, adresu brány a adresu DNS překladače. Adresa je zapůjčená na určitou dobu (lease) a po jejím vypršení se obnovuje. Proto máte doma skoro pokaždé jinou lokální adresu než minulý týden.

MAC adresa

Zatímco IP adresa je logická a mění se, MAC adresa je vypálená do síťové karty už z výroby. Je to dvanáct šestnáctkových číslic, obvykle zapsaných po dvou:

a4:83:e7:2b:19:0c

První polovina identifikuje výrobce karty, druhá konkrétní kus. MAC adresa se používá jen v rámci jedné sítě – jakmile paket projde přes router, odesílací MAC adresa se vymění za MAC adresu routeru.

Jedna veřejná IP pro celou domácnost

Doma má každé zařízení svou lokální adresu, ale ven na internet vycházejí všechna pod jedinou veřejnou adresou routeru. Tomu se říká NAT – router si pamatuje, který lokální počítač o co požádal, a odpovědi rozděluje zpátky.

Domácí síť se třemi zařízeními s lokálními adresami 192.168.0.11 až 13 připojenými k routeru. Z routeru vede jediná čára do internetu, označená veřejnou adresou 89.24.7.130.

Proto když si dva lidé ve stejné domácnosti zjistí svoji veřejnou IP, uvidí stejné číslo – a proto veřejná IP sama o sobě neukazuje na konkrétní osobu.